Novodobá otroctví

Detailní popis produktu

• autor: Jindřich Tichý
• počet stran: 75
• vydáno samizdatem (r. 2003 500 ks, r. 2021 3.800 ks)

• Domovem mi je rodina, můj byt nebo dům, či mé rodiny nebo tam, kde mne domovsky přijali. Domovem je také rodná zem, kde žiji, kam patřím a mám na ni právo jako člen národa, z kterého pocházím.
• Svobodou rozumím svá nezadatelná práva člověka svobodně žít a živit sebe, svou rodinu, blízké. Svobodně se chovat, mluvit, podnikat, tvořit, odpočívat, bavit se, vychovávat děti, bránit sebe, svou rodinu i blízké, svůj majetek podle svého vědomí, svědomí, schopností a mít právo, aby nikdo, osoba, skupina či stát si nedovolil mi to brát, upírat nebo omezovat více, než mu dovolím.
• Vlast je rodná zem, Čechy, Morava, Slezsko i Slovensko, historicky tradiční a rodné území mé i mého národa, bez ohledu na to, který státoprávní celek si přisvojuje ji dočasně spravovat.
• Stát považuji za součást slova Vlast pouze tehdy, je-li jeho zájem shodný se zájmem mé rodné země, mé budoucnosti i mého národa.
• Rodinou rozumím svou ženu, své děti, své blízké a příbuzné, ale také svůj národ v jejich existenci, kdy cílem je jejich budoucnosti a bezpečí. Za “moje” nebo “své” nesporně považuji domov, práva, svobodu, vlast, rodinu.
• Přátelským vztahem je vzájemný vztah ke každému a ke všemu, kdo respektuje “moje”, má práva, svobody a existenci stejným způsobem a žádným způsobem neohrožuje a nepoškozuje “moje”, co považuji právem za “své”.
• Nepřátelským vztahem je stav, když mne nebo “moje” někdo či něco ohrožuje, útočí na mne, snaží se mně “moje” vzít otevřenou nebo skrytou formou s přímým ohrožením nebo ve svých důsledcích.
• Občanství a stát je dobrovolný svazek člověka a státu, kdy občané zřizují svůj stát k svému prospěchu, aby mu sloužil, nikoliv, kdy si stát zřizuje své občany narozením a existencí lidí občansky povinných a vytváří si své nevolníky. Takový stav považuji za nepřátelský bez ohledu na záminky státu.
• Právo většiny, byť by se zachováním práva menšiny je jen změkčené a příbuzné s právem silnějšího. Uplatňuje-li kdokoliv právo silnějšího proti právu člověka, chová se více či méně otevřeně nebo skrytě nepřátelsky a každý člověk má právo bránit si sebe a „své“.
• Práva státu nejsou automatická, jak si státy mylně myslí a vykládají právem silnějšího, ale práva státu jsou práva svobodně mu daná člověkem, kdykoliv svobodně odebratelná zpět, pokud je stát proti člověku zneužije a tím vytvoří nepřátelský vztah mezi člověkem a státem.

• Kapitola 1 - Novodobé nevolnictví aneb novodobý fašismus
  • “Mafiím se nadarmo neříká chobotnice. Nemyslím medializovanou představu střílejícího vousáče ze samopalu, ale po přesném vzoru italské chobotnice, figurky v kravatách a ve státních postech.”
  • Obrázek na pozadí našeho vědomí při vyřčení slova fašismus je různorodý, třeba německý voják v klasické helmě wermachtu 3. Velkoněmecké říše. Ve skutečnosti je fašismus diktatura úředníků, politické moci, zájmových skupin, kartelů, lobbyistů, korporací a podobných mafií, kteří se zmocní státu a upraví si zákony občanského státu a právo k obrazu svému, k obrazu svých ekonomických a politických cílů a zneužívají je proti občanům.
• Kapitola 2 - Někteří jsou koumáci
  • “Dá-li člověk své vládě a státu právo zastupovat jeho zem a osobu, neznamená to, že vláda může tento vztah deformovat, zem zaprodat, člověka zotročit a zastoupení zneužít proti jeho zájmům.“
• Kapitola 3 - Občanský stát aneb jak to má být.
  • Občanským státem nelze rozumět nic jiného, než to, co řekl už kdysi T.G.Masaryk. Stát je občanská obec, kterou si občané zřizují proto, aby jim sloužila.
  • Co si pod tím představit? Jednoduše právnickou osobu, organizaci, jejíž cílem, určením a povinnosti je starat se o věci obecní. Obecní věcí nelze rozumět nic jiného než občanův zájem.
  • Občanský stát je zástupce občana při ochraně a správě občanova zájmu. Nikoliv tedy stát nařizuje občanům, ale občané nařizují státu.
  • Odpovědný je stát občanům, nikoliv občané státu a rozhodujícím v tomto vztahu je občan. Činnost státu jinak než bylo ujednáno nebo v rozporu s tímto ujednáním, či dokonce proti zájmům zastoupeného občana je neplnění smluveného závazku a odpovědný je stát, nikoliv občan.
  • Proto už od základu jakéhokoliv zákona by správně mělo být psáno, že “stát je povinen” zabezpečit občanům, “stát poskytuje” občanům a nikoliv obráceně, občan je povinen. Tyto slovní hříčky jsou velmi důležité, protože jsou-li psány špatně, dříve nebo později je koumáci a političtí mafiáni zdeformují.
• Kapitola 4 - Občanské nevolnictví aneb jak to je….
  • “Tento stát je rozehraná falešná hra. V této hře však nejsme hráči, ale ubrus, politý a zaprášený od popela. Čistoty dojdeme, až budou lidé odhodláni si uklidit svinčík i s hráči, co ho dělají.“
  • Zákony, v samotných podstatách a důvodech své existence, jsou natolik rozplizlé, že si vzájemně odporují. Pod kdejakou záminkou se v zákonech neustále více a častěji uvádí, co je povinen občan státu v takzvaném obecném zájmu. Samozřejmě s postihy a tresty, pokud povinnost občan nesplní. Poněkud zmizela nejen ze zákonů, ale i z obecného povědomí, ta původní podstata, že povinován je stát občanům.
• Kapitola 5 - Lidská práva a svobody
  • “Vše, co kdy lidstvo vymyslelo, dokázalo použít proti sobě navzájem. Myslíte, že s globalizací je to jinak?"
• Kapitola 6 - Když se narodíme
  • “Všechny největší kontinentální, koloniální a světové války vzešly z lůna a propagandy Matky Evropy a nyní si tato Matka pro bratrské národy Evropy vymyslela Evropskou Unii. Uvidíme, co z toho vzejde.“
• Kapitola 7 - Když je nám 15
  • “Rozdíl mezi občanským nevolnictvím a svobodou je v tom, že v prvém případě nesmím nebo si netroufnu odejít z týhle špatně vymalovaný kavárny, v druhém případě odejdu s krátkou větou „Tady ale špatně hrajou.“
• Kapitola 8 - Když je nám 18
  • “Když jsem vrátil občanství, zeptal se mne člověk, člověče, vždyť bez státu se ani neprdneš? Říkám mu, na záchodě jsem už byl a představ si, stolice bez občanky leze ven úplně stejně. “
  • No a co dál? Dorostli jsme do věku 18-ti let. Doba hájení skončila a opět se stát nepřišel zeptat, tak jak by se slušelo respektovat práva člověka, hele človíčku, jsi už plnoletý, chceš se mnou uzavřít občanskou smlouvu a zvolit si mě dobrovolně za svého zástupce, nabízím ti to a to a ty mi za to zaplatíš daněmi takové a takové procento ze svého majetku a své práce.
  • Samozřejmě, kdyby tento fašistický stát přišel za právě dospělým človíčkem a řekl by mu, že mu občanskou smlouvou nabízí méně něž nic, ale na daních chce zaplatit víc než hodně, víc než si ten človíček vydělá, asi by ten člověk řekl ihned a bez skurpulí …. jděte do prdele….
• Kapitola 9 - Plody naší práce a daně, desátky či šedesátky, sedmdesátky nebo 120-cátky či snad ještě více…?
  • “Historicky vzato, není rozdílu mezi Sv.Václavem, Václavem IV. a Václavem Havlem. Jeden vpustil do Čech Sasy, druhý Svatou říši římskou a třetí Evropskou Unii.“
• Kapitola 10 - Když podnikáme
• “Stát, který nepodporuje své děti, rodinu a vzdělanost nemá schopnost historicky přežít. A co když právě to někdo chce?“
• Kapitola 11 - Cizí moc a zájmy v naší zahradě
  • “Když bychom chtěli zvýšit pravomoci českého prezidenta nad parlamentem a vládou, hádejte komu to bude nejvíce vadit?“
• Kapitola 12 - Vlak do stanice nucené práce
  • “Člověk občan je vlastně strašně drzá opice, jak si vůbec může dovolit odporovat státní moci, když mu to nikdo nedovolil?“ z deníčku českého úředníka
• Kapitola 13 - Globalizace
  • “Zákon může být dobrý, špatný nebo taky zbytečný. Záleží na tom, kdo ho dělá, proč ho dělá, komu, čemu a proti komu má sloužit.“
  • Dříve měli nejsilnější armády a tanky, dnes mají nejsilnější banky, zbraň 21. století. Zbraň, která plošně zasahuje celé lidstvo.
• Kapitola 14 - Trochu vážněji letem světem
  • “Když Vám někdo dá něco zadarmo, opravdu ve velmi málo případech za to nic nechce, většinou si zpět vezme více jak dvojnásob. Ať žijí Euro-dotace?“
  • Po dobu co je lidstvo na této planetě, opakují se určité zákonitosti stále dokola a poměrně v pravidelných intervalech. Například vždy posledních několik století, v závislosti na technické vyspělosti a rozvoji se zlomem nového století vytváří poměrně rychlé a převratné změny, které mají vliv na celý další vývoj lidstva.
  • Např. začátek 17. století přinesl 30-letou válku, začátek 18. století kontinentální a koloniální okupace či kontinentální války, začátek 19. století koloniální války a nadnárodní expanze Napoleonem Bonapartem či Britskou korunou, začátek 20. století nadnárodní okupace a pokusy sjednocování 1.světovou (německou v podstatě žido-zednářskou) válkou, následně 2.světovou (německou v podstatě žido-zednářskou) válkou. Začátek 21. století přináší začátky globalizace a boj o světovou ekonomickou nadvládu. Prudký vývoj techniky, světového bankovnictví a nadnárodní ekonomika mocností však v této nové válce vyměňuje tanky za banky.
  • Cíl zotročit je však stejný. Jednoduchá a zjednodušená je otázka “ Kdo nebo Co má v dnešním 21. století hlavní slovo a zájmy“. Jakou roli a vliv v této situaci mají pojmy jako člověk, jedinec, skupina lidí, národ.
  • Hlavní slovo má ruku v ruce systém dnešního světa s nadnárodními zájmy nadnárodních skupin či celků.
• Kapitola 15 - Státní politika
  • „Vše je tak trochu naruby. Samotný základ v našem dnešním státě je poněkud pochybný. Místo, aby ve funkčním občanském státě byly vytvářeny zákony, jejichž obsah by ukládal povinnosti státu a práva pro občany, je to naruby.… “
• Kapitola 16 - Státní moc a správa aneb Ryba smrdí od hlavy
  • Staré české přísloví, že ryba smrdí od hlavy, je skutečně pragmatickým lidovým rčením. Jenom to má hlubší podstatu, svá přesná zařazení a pojmenování. Když udělat pořádek, tak do čista.
• Kapitola 17 - Kritika státu není bezvládí
  • Není bezvládím kritizovat stát, politiku, či její představitele, ačkoliv by to stát velmi rád v tomto zařazení viděl, aby se mohl lépe nesmyslně obhajovat.

Tolik ochutnávka z první poloviny knížky.